Je zhruba dvacet čtyři hodin po skončení nejstaršího plochodrážního závodu světa, závodu o Zlatou přilbu a přiložená fotografie ukazuje, že by nikdo nepoznal co se na stadionu během uplynulých hodin dělo. Opět mohli diváci sledovat v pátek mistrovství světa juniorů, letos rozhodoval o titulu jediný závod, ten pardubický. V sobotu se ve Svítkově začala psát historie závodů mistrovství světa v kategorii Flat track, skvělý závod vrcholil soubojem dvanácti jezdců na deset kol a diváci nevěděli chvílemi na co se soustředit. Po té bojovali po šestačtyřicáté junioři o Zlatou stuhu, také tento závod je ve své kategorii tím nejdéle pořádaným. Vrcholem byla nedělní Zlatá přilba.
Příznivci, kterých mohlo přijít pouhé dva tisíce málem naplnili hlediště pátečního a sobotního programu, ten nedělní se stal historicky prvně vyprodaným závodem o Zlatou přilbu. Šílené, že to byla podívaná pro 2.000 diváků. Naštěstí se podařilo klubu zajistit přímý televizní přenos závodu o Zlatou přilbu což zase nebyl tak velká problém, protože Česká televize tento závod vysílá mnoho let. Diváci by za určitých okolností mohli sledovat i páteční závod, ale přenos Eurosportu byl určen pro jiné země než pro české diváky.
Je za námi těžké období . Museli jsme se rozhodnout zda pořádat pro maximálně povoleny počet 2.000 diváků. My jsme si sice už předtím říkali, že pokud bude Zlatá přilba s diváky tak do toho jdeme, ale toto bylo dost drastické. Hodně energie, a také prostředků, jsme v létě věnovali předchozí alternativě předpokládající rozdělení diváků do jednotlivých sektorů po tisíci. Přestože máme stadion pro 20.000 diváků vyšlo nám to na 7.500 diváků. Rozdělení sektorů odpovídalo počtu vchodů a možnostem jednotlivých tribun. To by se Zlatá přilba konala ve standardním a léta neměnném režimu. Přiznáme, že to drastické snížení počtu diváků nás překvapilo, okamžitě jsme se sešli, dali čísla na papír a když nám vyšlo, že můžeme být i na nule tak jsme si řekli ano. Potřebovali jsme někde najít úspory. Normální závody se jezdí se šestnácti jezdci, my jich máme na startovní listině 36, platíme startovné, cestovné, ubytování. Takže jsme chtěli trochu zlevnit, ale zůstat „Zlatou přilbou“ s jejím spravedlivým systémem. No a jednání vůbec nebyla složitá, prakticky skoro všichni oslovení souhlasili, mimochodem pozdější vítěz vrátil podepsaný kontrakt jako první. Jediným problémem pro některé jezdce byla cesta do České republiky, tedy spíše návrat z ní. Karanténa a testy byly problém, který jsme akceptovali.
Velkým problémem s kterým se pereme je to, že jsme investovali přes milion na obnovu stadionu a to jsou peníze, které nám můžou chybět na činnost v příštím roce. Mimochodem určitě nebudeme pořádat tři závody mistrovství světa a Evropy juniorů jako v letošním roce.
Teď však k tomu, k čemu vede toto zamyšlení.
Fantastičtí lidé z našeho klubu celý týden tvrdě pracovali. Všichni bez toho, že by očekávali nějakou finanční odměnu, letos ani jejich příbuzní nemohli na závod, protož volné vstupenky prostě nebyly. Nezlomil je ani pětidenní, skoro trvalý déšť od pátku minulého týdne. František Kalina se svým týmem za pomoci skvělých partnerů dávali dráhu do pořádku přes padesát hodin. V jednu chvíli bylo na dráze dokonce sedm traktorů a válec. Svou práci zvládli a na připravené dráze se za tři dny odjelo 74 závodních jízd plus trénink obou závodů mistrovství světa.
Kluci pod vedením Tomáše Kučery instalovali na stadionu reklamní panely, „depaři“ pod vedením Miroslava Štense připravili pro závodníky jim svěřený prostor a specialista na rovnání doprovodných aut Vlastimil Kovařík si připravoval jak srovná během tří dní bezmála devadesát účastníků. Metyláři natankovali pohonné hmoty a elektrikáři Antonín Moravec s Pavlem Mrštíkem připravili rozvody elektrické energie po celém stadionu. Startmaršál Jaroslav Kocek se svými spolupracovníky připravili vše kolem své zóny. Startovací zařízení prakticky „zazlobilo“ jenom vinou jezdců.
Své si odvedli i kluci kolem mantinelů. Vše vyčistili a zkontrolovali, udělali to dobře, bariéry plnily svoji roli. Pořadatelská služba Františka Poláka připravila a dala dohromady všechna povolení kolem uzávěrky silnic, vyvěsila vlajky a organizovala pohyb návštěvníků. Jejich činnost více než doplňoval František Vízek který měl na starosti koordinaci s bezpečnostní agenturou.
Během čtvrtka Soňa Marková a její odbor začal ubytovávat jezdce po pardubických hotelech a vykonávat všechny administrativní práce spojené s příjezdem závodníků. Technický odbor Petra Vodičky naposledy zkontroloval tribuny a zázemí stadionu. Z tiskárny přivezli program z grafické dílny Pavly Rathouské a Karola Karáska. Po stadionu instaloval Pavel Suk a jeho spolupracovníci výpočetní techniku. Andrea Moravcová začala odbavovat novináře a Petr Makušev spolu s Janem Janů připravovali podmínky pro jejich práci.
No a už se blížil závod, František Dostal dotáhl podrobnosti slavnostního nástupu a hlasatelé Roman Hájek s Janem Mrovcem mohli za pomoci techniků Svatopluka Šindeláře a Miroslava Vrány začít seznamovat diváky se vším kolem závodu. Těsně před jezdci pak nastoupili traťový komisaři a závod mohl začít.
Chtěl jsem zde vyjmenovat všechny a na nikoho nezapomenou, někde je však těch osob tolik, že to prostě nejde. U některých odborů jsem napsal pouze jméno vedoucího, ale skvělou práci odvedli všichni? Nechci zapomenout na ty kdož během příprav natírali ochozy, zpravovali tribuny a nebo se starali o spokojenost hostů závodu ve společenských prostorech. Všichni byli skvělí.
Skvělí byli i diváci, letos jich mohlo být pouze dva tisíce, věřme však, že příští rok jich bude tolik, kolik si Zlatá přilba zaslouží.
Na závěr tohoto článku dovolte vedení klubu vyslovit poděkování za práci všem těm co se na sportovním úspěchu pardubického plochodrážního víkendu podíleli.
Děkujeme.
( Zdroj: Petr Moravec, Foto: Petr Moravec )